LOST

. . . ZTRACENÁ

Chci za každou cenu nějakým způsobem zmizet někam hodně daleko. Chci někam kde mě nikdo nebude odsuzovat za něco, co jsem vlastně ani já neudělala. 

. . . Jdu po ulici, nevím kam jdu, ale mě bohatě stačí ten fakt, že prostě někam jdu. Míjím několik baráků a několik lidí, kteří se na mě poněkud divně dívají. Nevím proč, ale mám pocit, že je to kvůli mému vkusu na oblečení a i tak celkově na líčení. Každopádně jejich pohledy mi dávají najevo něco jako ''Bože, co to je za divnou holku.". a upřímně, je mi to jedno.  Vůbec teď neřeším co a kdo je okolo mě. 

... Najednou stojím uprostřed několik cestiček, nevím kam vedou, ale některou z nich si prostě vyberu a po ní půjdu. 

Vybrala jsem si tu, která byla po mé pravé ruce. Cesta je blátivá, všude jen samé bláto a klacky, nic vím. Po chvilce zjišťuji, že cesta vede do velmi hustého lesa. Na první pohled působí zajímavě a tajemně. Sama se nedivím, že jsem ten les neobjevila nikdy předtím..

.. Došla jsem na konec cesty, ta cesta už nikam jinam nevede. Stojím uprostřed lesa a nevím kudy kam. Začínám se bát, popadá mě panika, protože jsem ZTRACENÁ uprostřed lesa o kterém jsem až do dneška nevěděla že existuje skoro vedle mého místa na kterém stojí můj barák.

-------

Tímto Vám představuji jednu velkou věc o které tu zatím nebudu mluvit, jelikož si myslím, že na jí je ještě dost času. Každopádně toto berte jako menší začátek s otevřeným koncem.

Doufám, že se Vám to líbilo.